Tohle je experiment dost daleko od čehokoliv, co normálně píšu tady na blogu. Ale jednou za rok, proč ne... Číst jen na vlastní nebezpečí.
Potkal jsem jednou na seznamce jednu ženu. Byla od pohledu praštěná... ehm... chci říct, svérázná. Ovšem to já jsem docela taky. Ona jen psala mnohem víc a mnohem zajímavěji než já kdy budu. Vracel jsem se fascinovaně zas a znova na její deník a přemýšlel jsem, co jí napsat. A snažil se aspoň trochu obšlehnout její styl. Okouzlila mě jednou svojí historkou, já se konečně po roce odhodlal a pak jsme si občas psali. Nikdy jsme nebyli oba najednou nezadaní, takže o nic nešlo, ale jednou za kvartál jsme si vždy čas na vzkaz našli.
Pak jednou jsem se jí chtěl svěřit, jak už mi to seznamování připadá na jedno brďo, vymyslel jsem si ironický plán, jak to příště udělám sakumprdum jinak - a ona přistoupila na mojí hru. Vymyslela si pokračování. Já pak další a ona další. Začali jsme si psát pravidelně.
A tak jsme si náhodou - dva lidi, co se v životě neviděli - vlastně vymysleli vztah. Hořkosladký, ze začátku vášnivý, později bolestivý, jak už ty vztahy tak nějak bývají. A přitom jsme se za celou tu dobu nikdy doopravdy nepotkali...
Důležité varování: není to čtení na pár minut v práci u kávy. Je to o kus delší než cokoliv, co bych napsal do blogu. Taky je to tentokrát čistá fikce. A taky je tam o dost víc sexu a mnohem víc depresí než je u mě zvykem.
Já tušil, že vás to nezastaví - ale byli jste varováni...
» Korespondence Roberta a If (PDF)
